Čmeláci a Troubsko

Kdo jsme?

Je tomu již 30 let, kdy se v našem ústavu začal doc. Ptáček věnovat čmelákům, jejich laboratornímu chovu a využití při opylování rostlin. Svým výzkumem přispěl významně k poznání chovu čmeláků v laboratoři, a to nejen běžně chovaného druhu čmeláka zemního, ale i dalších druhů se snahou o jejich podporu v přírodě. Podařilo se mu vytvořit kontinuální celoroční chov čmeláka zemního v laboratoři, který tak může být využíván nejen pro vědu, ale hlavně pro opylovací účely bez ohledu na roční dobu. Pro úspěšný chov čmeláků v laboratoři je nezbytné jim zajistit stálou teplotu okolo 27oC a vlhkost přibližně 60 %. Každý den nebo každý druhý den se jim také musí poskytnout dostatek pylu, který získáváme od včel a cukerný roztok jako náhrada nektaru. Pro zimování matek se používají ledničky. Tyto skutečnosti se pak spolu s nezbytným citlivým a pečlivým obhospodařováním hnízd promítají do jejich ceny, která se laikovi může zdát vysoká. Nicméně výzkumy, které se zabývaly zvýšením výnosu různých druhů rostlin prokázaly, že při použití čmeláků pro opylování dochází k rapidnímu nárůstu výnosů a čmeláci se rozhodně vyplatí.

Chcete mít doma vlastní čmeláky? Podívejte se níže do našeho ceníku, rádi Vám dodáme kvalitní české čmeláky vhodné do české krajiny. Chcete se jen dozvědět více o čmelácích? Přeskočte ceník a čtěte dál.

Ceník (ceny jsou uvedeny bez DPH)
Rozvinutá hnízda v počtu větším než 5 ks je třeba objednávat minimálně 2–3 měsíce předem!!!
Kontaktní osoba pro objednávky: hofbauer (at) vup­t.cz, 547 138 807, 604 872 356

Oplozená matka – 200 Kč
Usazení matky s prvními dělnicemi do přineseného úlku – 950 Kč
Usazení matky do našeho úlku – 950 Kč + 400 Kč vratná záloha na úl
Rozvinuté hnízdo (min. 20 dělnic)
1–10 ks – 2500 Kč
11–20 ks – 2200 Kč
nad 20 ks – 1950 Kč
+ 400 Kč vratná záloha na úl

Oddělek (dělnice s plodem bez matky (min. 30 dělnic) – 950 Kč
+ 400 Kč vratná záloha na úl

Samci do izolátoru (min. 20 samců) – 500Kč/ m2
Jiné izolátory s atypickými požadavky – cena dle dohody.

Kdo jsou a jak žijí čmeláci

Čmeláci patří mezi blanokřídlý společenský hmyz. Na rozdíl od včel, které utváří takzvaná pravá (eusociální) společenstva, kdy jen celoroční harmonická spolupráce jedinců zajistí jejich přežití (včelí matka sama není schopna zajistit své potomstvo ani přežít zimu bez dělnic a dělnice bez kladoucí matky nedokáží zajistit pokračování druhu), utváří čmeláci tzv. nižší společenství. To znamená, že životě čmeláků existuje solitérní fáze matky, kdy je schopna existovat bez dělnic. Není tedy na nich závislá po celý svůj život. Toto solitérní období začíná v létě, kdy toho roku narozené čmeláčí královny opustí rodné hnízdo, aby se spářily a našly si místo, kde přečkají zimu ve stavu strnulosti. Takové místo se odborně nazývá hibernákulum a nachází se zpravidla několik centimetrů pod zemí. Na jaře, kdy se půda prohřeje, se královna probudí ze zimního spánku a navštěvuje ranně kvetoucí rostliny jako jsou vrba jíva, hluchavka aj., aby po zimě znovu načerpala sil. Poté začne hledat místo, kde by mohla založit své hnízdo.
Hledající královnu poznáme podle nízkého pátravého letu nad zemí. Prozkoumává díry v zemi, stěny budov a jiné otvory. Potřebuje místo, kde se nachází dostatek jemného teplodržného materiálu po předchozích obyvatelích (drobní hlodavci, ptáci, veverky). Jakmile vhodné místo najde, upraví si ho a postaví z vosku džbáneček, do kterého nanosí nektar. Ten slouží jako zásobárna na noc a nepříznivé dny. Sladký nektar totiž čmeláci využívají jako palivo a bez něj nedokáží přežít více než několik hodin.
Brzy postaví na dně komůrky pohárek, do kterého postupně klade první vajíčka. Asi za 4 dny se z nakladených vajíček líhnou larvy. Matka je zahřívá vlastním tělem a krmí pylem, který denně sbírá. Pyl slouží jako zdroj proteinů a řady dalších látek, které jsou pro vývoj plodu nezbytné. Kromě jiného způsobu letu je právě přítomnost rousek na zadních nohách jasným signálem, že matka již hnízdo má a není vhodná k odchytu. Čmeláci patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, což znamená, že ve vývoji jedince existují tři stádia. Stádium larvy, která je zcela nepodobná dospělci a několikrát se svléká. Následuje stadium kukly, kdy se larva uzavře do pevného vláknitého obalu – zámotku (kokonu), který vlastní kuklu chrání. V kukle proběhne kompletní přestavba těla z larvy na dospělce. Poslední je stadium dospělce. Jakmile se larvy z prvních vajíček zakuklí, může matka začít klást vajíčka další. Doba vývoje od vajíčka po vylíhnutí dospělé dělnice trvá přibližně 25 dní. Vylíhnutím prvních dělnic končí solitérní fáze života matky.
Matka se nyní věnuje převážně stavbě buněk, kladení vajíček a péči o potomstvo. Z hnízda již nevylétá a na konci léta nebo podzimu v něm také uhyne. Ale nepředbíhejme.
Od vylíhnutí prvních dělnic pokračuje matka přibližně měsíc a půl v kladení oplozených vajíček, ze kterých se líhnou další a další dělnice. Za tu dobu rodina vyprodukuje několik desítek až stovek dělnic. Některé se věnují vylučování vosku, péči o plod a úpravě hnízda, jiné sbírají potravu. I v tomto ohledu se liší od včelích dělnic, jejichž práce je pevněji spjata s jejich stářím a každá z nich projde v průběhu svého života jak péči o plod, tak sběrem potravy. U čmeláka zemního, který je nejlépe prostudován, nastává v rodině po stádiu produkce dělnic několik změn. První z nich je, že všechny mladé larvy, které pocházejí z oplozených vajíček od matky (ze kterých se doposud líhly dělnice) začnou byt krmeny tak, aby se z nich vylíhly robustní mladé královny, které zajistí pokračování druhu.
Druhá změna spočívá v tom, že matka, která kladla doposud oplozená vajíčka, začne klást vajíčka neoplozená, ze kterých se líhnou samci, neboli trubci. Třetí změna spočívá ve změně chování společenstva. Dělnice, které do této chvíle svorně pečovaly o potomstva matky se „vzbouří“. Nadále sice pečují o veškeré larvy v hnízdě, ale začnou také zápasit mezi sebou i s vlastní matkou o možnost klást svá vlastní neoplozená vajíčka, ze kterých se rovněž líhnou samci. Dochází k fyzickým atakům dělnic mezi sebou i dělnic s matkou, kradení a požírání cizích vajíček. Toto období může trvat různě dlouho a setrvává až do zániku hnízda v létě nebo na podzim. Někdy v tomto období stará matka umírá. Dělnice mohou ještě několik týdnů existovat a udržovat hnízdo než se poztrácejí nebo uhynou. Zimu už nepřežije žádná z nich. Jediný kdo z hnízda přežije jsou královny v hibernákulech, které se v létě spářily se samci.

Koušou nebo mají žihadlo?

Všichni jedinci mají kusadla, mohou tedy kousat. Kousnutí však není nebezpečné, protože kůži neprokousnou. Dělnice a matky ale mají také žihadlo, kterým mohou velmi citelně bodnout. Na rozdíl od včel medonosných po použití žihadla neumírají, a proto jej dokáží použít opětovně, podobně jako vosy. Nejsou však agresivní a žihadlo používají jen při akutním ohrožení sebe nebo hnízda. Samečkové žihadlo nemají.

Mají čmeláci med?

V případě přebytku potravy v přírodě uskladňují dělnice nektar především v prázdných a upravených zámotcích po vylíhnutých dospělcích. Pokud tyto nádoby nestačí, jsou schopny postavit i zvláštní voskové nádoby, soudky na med. Medu však nebývá velké množství, protože čmeláci nepřezimují. Slouží k momentální potřebě a k nasátí mladých matek před opuštěním hnízda.

Využití čmeláků

Čmeláci patří podobně jako ostatní druhy včel mezi opylující hmyz. Bez jejich činnosti by celá řada rostlin netvořila plody ani semena. Hlavní využití čmeláků dnes představují skleníky s rajčaty a paprikami. Cizozemské podniky prodávají do těchto společností čmeláky, kteří sice patří ke druhu žijícímu i u nás, ale přesto navyklému jiným podmínkám. Cizím genotypem se liší od naší populace čmeláků. Jakékoliv umělé zavlékání nepůvodní rasy není z hlediska zachování naší biodiverzity žádoucí a může přispět k poklesu konkurenceschop­nosti domácích druhů čmeláků, případně i k vymizení jejich genotypu dlouhodobě přizpůsobenému našim podmínkám. Je proto velmi důležité, aby se v jednotlivých zemích používaly domácí druhy čmeláků, které kromě splnění opylovacích požadavků majitele zároveň podpoří jejich výskyt produkcí matek. A to je hlavní cíl našeho podniku.
V posledních letech odborníci i laici zaznamenávají alarmující úbytek opylovačů. Kdo má zahrádku s ovocnými stromy, musel vypozorovat, že v posledních letech bývá v době kvetení mezi květy neobvyklé ticho. Dříve velmi hojné včely medonosné dnes ubývají v důsledku chorob – varroázy a moru včelího plodu. Veterinární opatření v případě moru neumožňují včely přesunovat, takže jsou oblasti, kde je včel málo. Ty mají navíc schopnost dokonale se v úle informovat a využívat snůšku co nejefektivněji, takže např. pro hojný nektar z letní řepky letí několik km, zatímco méně významný zdroj nektaru v bílém jeteli zůstane nepovšimnut. Za stejné situace zůstávají čmeláci více věrni zdrojům pastvy v nejbližším okolí.
Kromě zahrádek nacházejí čmeláci své nezastupitelné místo rovněž při opylování produkčních plantáží např. rybízu nebo ovocných stromů, které kvetou brzy na jaře. V té době bývá počasí nevyzpytatelné a za chladných dnů jsou to právě čmeláci, kteří jsou schopni létat a navštěvovat květy. Květy jahodníků zas dokáží čmeláci opylovat tak, že výsledkem je vzhledově takřka dokonalý plod.
Obecně známo je i používání čmeláků k opylování semenářských porostů nejrůznějších druhů entomofilních rostlin, jako jsou jetely, čičorka, vikve, svazenka a jiné. Nezastupitelný význam mají čmeláci také pro šlechtění rostlin v izolátorech, kdy je třeba přenést pyl v rámci souboru vybraných rostlin. Čmeláci se výborně přizpůsobí jakémukoli omezenému prostoru, což medonosné včely nedovedou. Některé pícniny s velmi dlouhými květními trubkami ani jinak než čmeláky opylovat nelze (např. Anthylis – úročník). S využitím čmeláků lze ideálně provádět opylování na míru – podle druhu rostliny a velikosti klece použít určitý druh čmeláka v optimálním počtu.
Již v dřívějších pozorováních jsme zjistili, že např. čmelák zemní je více než 50 x výkonnější při opylování vojtěšky než včela medonosná. S použitím čmeláků bylo možné opylovat i mini-polycrossy v izolátorech.

Mohu chovat čmeláky sám?

Na internetu i v literatuře naleznete spoustu návodů jak čmeláky chovat na zahrádce. Jelikož čmeláci patří mezi chráněné živočichy, na jejichž chov potřebujete povolení, lze doporučit pouze metodu volného vystavování úlků, kdy záleží zcela na královně, jestli se v úlku zahnízdí. Úspěšnost sice není příliš vysoká, ale stává se, že některé druhy čmeláků tyto úlky obsazují i několik let po sobě. V našem podniku si zájemce může objednat nejen hnízda hotová k opylování, ale i oplozené královny nebo matky s několika dělnicemi, a tak sám pozorovat růst čmeláčí rodiny.

Je možné použít úlek i další rok?

Námi dodáváné úlky jsou určeny pro víceleté použití. Zdá se dokonce, že úlky, kde již dříve hnízdili čmeláci, obsazují královny v přírodě raději. Na konci sezóny je však nutné úl vyčistit od starého hnízda a na jaře do něj vložit dostatek vhodného teplodržného materiálu. Opakované použití však není bez rizika. Naprostá většina čmeláčích hnízd obsahuje parazity, kteří právě opětovného osídlování hnízda využívají ke svému přenosu.

Ničitelé čmeláčích hnízd

Čmeláci mají řadu nepřátel od mikroskopických až po ptáky a savce. Zde je přehled nejčastějších škůdců z řad hmyzu, se kterými se při chovu čmeláků pravděpodobně setkáte.

Mravenci – lákají je sladké zásoby v hnízdě a dokáží hnízdo oslabit nebo i zcela zničit. Proto je dobré mít úl na stojanu, jehož noha je obalena lepivou hmotou nebo je vsazena do misky s olejem. Také je třeba dohlédnout, aby se do úlu nemohli mravenci dostat po trávě nebo větvích okolo.

Zavíječ voskový – je motýl, jehož housenky čmeláčí hnízdo zapředou pevnou hedvábnou hmotou a zcela zničí. Jakmile jednou hnízdo napadne, je jeho osud zpečetěn. Částečnou ochranou by snad mohla být padací dvířka, které se čmeláci naučí svou chitinizovanou hlavou otevírat, ale měkký motýlek to nedokáže. http://www.hy­menoptera.com/html/no­de/970

Melitobia acasta- je drobná parazitická vosička, která se vyvíjí ve čmeláčích kokonech. K napadení kokonu stačí jediná samička, která ale klade velké množství vajíček. Z napadeného kokonu se tak líhnou stovky dalších jedinců, kteří napadají další kokony. Stejně jako u zavíječe, je hnízdo víceméně odsouzeno k zániku.

Pačmeláci – jsou tzv. čmeláčí kukačky. Královny najdou hnízdo svého hostitelského druhu, usmrtí jeho královnu a přinutí dělnice, aby pečovaly o její potomstvo, tedy mladé královny a samce. Ona sama totiž nemá na nohou sběrací košíčky, a tak není schopna sbírat pyl a živit své potomstvo.

Více informací o druzích, chovu nebo odborné literatuře najdete např. na http://www.sci­.muni.cz/…ek/bom­bi.htm

Kontaktní osoba pro dotazy: bucankova (at) vup­t.cz, 547 138 809, GSM: 731 840 178

Ceník (ceny jsou uvedeny bez DPH)
Rozvinutá hnízda v počtu větším než 5 ks je třeba objednávat minimálně 2–3 měsíce předem!!!
Kontaktní osoba pro objednávky: hofbauer (at) vup­t.cz, 547 138 807, 604 872 356

Oplozená matka – 200 Kč
Usazení matky s prvními dělnicemi do přineseného úlku – 950 Kč
Usazení matky do našeho úlku – 950 Kč + 400 Kč vratná záloha na úl
Rozvinuté hnízdo (min. 20 dělnic)
1–10 ks – 2500 Kč
11–20 ks – 2200 Kč
nad 20 ks – 1950 Kč
+ 400 Kč vratná záloha na úl

Oddělek (dělnice s plodem bez matky (min. 30 dělnic) – 950 Kč
+ 400 Kč vratná záloha na úl

Samci do izolátoru (min. 20 samců) – 500Kč/ m2
Jiné izolátory s atypickými požadavky – cena dle dohody.